S cieľom uľahčiť užívateľom používať naše webové stránky využívame cookies. Používaním našich stránok súhlasíte s ukladaním súborov cookie na vašom počítači / zariadení. Nastavenia cookies môžete zmeniť v nastavení vášho prehliadača.


Prstýnek od tatínka

To čemu by jsme se mohli přiklonit pro kouzlo naší osobnosti je šperk, který se nám líbí, který milujeme protože nám dělá radost...radost z pohledu na úžasnou barvu kamene,nebo ten zázrak co někdo vyrobil.


Už jako malé dítě jsem toužila po prstýnku z poutě, všechny deseťáčky z prasátka jsem si vysypala a utíkala si jeden koupit. Moc jsem si přála mít  prestýnek s růžovým kamínkem, to jediné mi tkvělo v hlavě..nasadila jsem si ho na prst a obdivovala vše, začla jsem pozorovat detaily, maličkosti z kterých se skládá svět.

Prstýnek s růžovým kamínkem z poutě byl  jen a jen můj a nosil mi šťestí. Později když jsem ho jako každé dítě stratila, pochopila jsem jak moc mi ten malý prstýnek chybí, nechápala jsem proč, jsem malé dítě, jediné co jsem věděla, že mi činí potěšení, mužu si sním hrát, dívat se na něj a rozjímat, přemýšlet o budoucnosti, nechat plynout myšlenky at jsem kdekoliv.

 

V pozdějším dospělém věku jsem pochopila sílu barev, která nám činí v daný okamžik dobře.

Barvy a jejich vnímání pro mozeg jsou prastarým spůsobem uzdravení,odpočinku i kouzla,

každičká barvička v našem životě pro nás mnoho znamená.


Další rok na pouti mi koupil prstýnek tatínek s ružovým očkem, byl to nejlepší šperk mého života...

byl od táty a jen jen a jen pro mne...

Uběhlo pár let a já seděla ve školní lavici, kde se mne ptali čím pak asi budu chtět být až budu velká,vykřikla jsem zlatníkem.

 

MzcyMDIwN